Velikonoční menu

Velikonoce jsou symbolem jara a probouzející se přírody. Spojeny jsou také s bohatým hodováním, které následovalo po postní době vycházející z křesťanské tradice. Dnes už je nutnost postit se minulostí. Na slavnostním velikonoční tabuli se objevuje mnoho jídel. Jednotlivé chody obsahují tradiční suroviny jako jsou mléko, vejce, maso, například křepelka či jehněčí a doplňuje je velké množství zeleniny.  I v našem velikonočním menu nemohou chybět typické české pokrmy, jako sváteční mazance, pečené jehněčí a další masové pochoutky kombinované s tradičními nádivkami, polévka z mladého hrášku...

Tradičním jídlem na Velikonoce je nádivka, někde nazývaná sekačka, sekanice či hlavička. Ale ten jediný pravý recept nenajdete, protože nádivka se dělala kraj od kraje jinak. Někde s krupicí, jinde s klobásou. Záleží jen na vás, co vám bude chutnat. Typická je kombinace masa, s vejci nebo s pečivem, a také s mladými kopřivami, libečkem, petrželkou, bršlicí, popencem, česnekem medvědím, kerblíkem a dalšími prvními jarními bylinkami.

Také ryby neodmyslitelně patří na Velikonoční tabuli

Kromě drůbežího masa, křepelek a králíka, se na sváteční velikonoční stůl podává tradičně také jehněčí, kůzlečí nebo telecí maso.

Dezerty

Tradiční velikonoční pokrmy

Velikonoční půst trval 40 dní a měl velice přísná pravidla. Začínal na Popeleční středu, a končil Velikonocemi. Po celou dobu bylo zapovězeno jíst maso, vejce a mléčné produkty.

Škaredou středou a Zeleným čtvrtkem začíná nejdůležitější část velikonočních svátků, které pokračují na Velký pátek a vrcholí na Bílou sobotu, následuje Boží hod velikonoční a pokračuje pondělní koledou. I jídla podávaná v tomto období měla svá daná pravidla.

Škaredá středa svým názvem připomíná hanebný čin Jidáše. V tento den i jídlo mělo vypadat nepovedeně, potrhaně, jednoduše, zkrátka škaredě. Nesmělo se jíst maso ani žádná tučná a honosná jídla. Často se připravovaly trhance, kaše, bramborové placky nebo bramboráky. Před podáváním se ještě záměrně potrhaly, aby více naplnily tradici Škaredé středy.

Na Zelený čtvrtek by měl každý sníst něco zeleného, a tak se nejčastěji vařily polévky, do kterých se dávaly jarní bylinky, například kopřivy, hluchavky, bršlice kozí noha, pěťour, žabinec, popenec, kerblík, česnek medvědí, sedmikrásky a další. Zvykem bylo také jíst pro zdraví špenát, hrách nebo zelí. K obědu si naši předkové často dávali sladkou kaši s medem. Ráno nesměly chybět jidášky, pečené večer na Škaredou středu. Kdo jidáše potřeného medem snědl, byl prý celý rok chráněný před hadím uštknutím a proti bodnutí létavého hmyzu.

Na Velký pátek lidé vyjadřovali smutek nad smrtí Ježíše Krista a káli se. I proto drželi přísný půst, kdy se nevařilo a nejedlo se maso. Podávat se mohla například baba s rozinkami, kyselá polévka se zelím nebo ušelo, což je omáčka z krupice, jejíž recept se liší kraj od kraje.

Na Bílou sobotu se jídlo světilo. Při dopoledních bohoslužbách si v kostele lidé nechávali posvětit košíku s jídlem. Většinou tam nechyběl beránek, mazanec, chléb, vejce a víno. Někde také klobásy a jitrnice, slanina, holoubata, ryby, koláče, mléko či med. Svěcené jídlo pak rodina společně snědla, podarovala jím i domácí zvířata, kousek položit na pole a do zahrady. Svěcení potravin má u nás v Čechách dlouho tradici,

Boží hod velikonoční - velikonoční neděle je dnem, kdy podle křesťanské tradice vstal Kristus z mrtvých. Byl to den oslavy. O tom, co se na stole v tento den objevovalo se prameny různí, rozhodovaly místní zvyklosti a možnosti rodiny. Podávání masa a masitých pokrmů doplňovala vejce a zelenina.

Zdroj: living.iprima.cz, lidovky.cz